Můj první blog

Náš svět je jako solnička. Každé zrnko soli je osobnost... každá osobnost má svůj osud... každý z osudů si jde svou cestou... každá cesta někde končí... ale všechny konce se někde znovu setkají... Náš svět je jako solnička. Jen ti, kdo chtějí přežít

Zlaté prasátko ...

Celodenní půst korunovaný spatřením zlatého prasátka je další z populárních vánočních tradic, kterou praktikují především děti. Ačkoli odborníci doporučují, aby si člověk jídlo rozdělil do pěti menších porcí v průběhu celého dne, jednodenní půst jednou ročně podle nich zdraví nijak neovlivní. Půst by měl trvat až do východu první hvězdy, kdy se usedá ke štědrovečerní večeři.

(více)
15.12.2007 19:49:10 | 0 komentářů | stálý odkaz


Pečení vánočky ...

PEČENÍ VÁNOČKYJen málokdo si dokáže představit vánoční svátky bez čerstvě upečené vánočky. Odborníci se shodují, že není nutné se tohoto zvyku vzdávat, pokud je vánočka připravená pouze z vajec, tuku, mouky a vody. V přiměřeném množství vám vánočka na nové kilogramy nezaloží. Upečte ji však bez rozinek, kandovaného ovoce a necukrujte ji, abyste kalorickou hodnotu co nejvíc snížili.


(více)
15.12.2007 19:46:26 | 0 komentářů | stálý odkaz


Advent...

(více)
11.12.2007 18:55:57 | Autor: Veronika | 0 komentářů | stálý odkaz


Barborky, vánoční tradice ....

Barborky, Jmelí a větvičky, Štědrovečerní hrátky našich babičekBarborky
Na svátek svaté Barbory, 4. prosince, si přineseme z vycházky domů větvičky třešní, jabloní, kaštanů nebo vrby. Řez větvičky lehce rozklepneme kladívkem, dáme je do vázy a čekáme, jestli do vánoc vykvetou nebo obrazí lístky. Do vázy denně přiléváme čerstvou vlažnou vodu. Dříve se říkalo, že komu větvička na Štědrý den vykvete, bude mít v příštím roce štěstí a děvčata na vdávání se vdají. I když na pověry příliš nevěříme, rozkvetlé barborky na štědrovečerním stole nás určitě potěší.

Větvičky nejen třešňové

Jako Barborky se dnes řežou převážně třešňové větvičky. Podle tradice to však mohou být snítky z jakýchkoliv stromů a keřů, které ve váze mohou rozkvést. Tradice barborek je prastarého původu. Říká se, že v nich lze spatřovat odraz příběhu z apokryfních (tedy církví nekanonizovaných) evangelií. V nic lze číst, že snoubence pro Pannu Marii vybrali kněží jeruzalémského chrámu právě podle toho, čí snítka vložená do vody vyrašila první. Snad se i zde navázalo na ještě starší tradice prastarých věštebných praktik, podle kterých rozkvetlá větvička dívce říkala, že se v následujícím roce vdá. Ovšem zde nutno slečny varovat – není dobré snítku pěstovat na veřejně přístupném místě – protože pokud nevykvete, je to důkaz že dívka již není panna (doby se mění, že…). Rozkvetlý proutek si dívka má dát do šněrovačky, aby si ho mládenec všiml (a dovtípil se – když ne on a teď, tak může mít navždy smůlu).

Zajímavý je popis původní praxe, kterak po uříznutí větvičku opatrovat. Podle ní má být v nádobě s barborkou voda každodenně měněna. Dívka, která o snítku pečuje, ji má přinášet od pramene či studny ve vlastních ústech a z nich zvolna do nádoby vypustit po větvičkách Tento postup je nesmyslný jen zdánlivě, ve skutečnosti má své botanické opodstatnění. Dnešními slovy řečeno, dává rychlené dřevině perfektní stimulaci. Voda ohřátá po cestě od pramene na tělesnou teplotu probouzí život. Voda pak také obsahuje sliny a ty enzymatickou cestou narušují pryskyřičné povlaky pupenů. Výsledek je ověřený – odstup tří týdnů od Štědrého dne (respektive snad původně ode dne Slunovratu) postačuje k tomu, aby pupeny na snítce rozkvetly.

Pokud se vám nechce nosit vodu v ústech (zřejmě od vodovodního kohoutku), můžete si postup zjednodušit tak, že snítky denně na chvíli vykoupete ve vodě, která má právě tělesnou teplotu.

A ještě k těm k větvičkám - z přírody si berte jen tolik, kolik opravdu potřebujete. Třešeň vám ty tři větvičky ráda dá, zvláště když ji předem poprosíte a vysvětlíte, proč je potřebujete.
Se svátkem sv. Barbory je spojena i typická postava, stejně jako je Mikuláš či Ježíšek. Tato postava ovšem v dnešní době téměř zanikla. Svatou Barboru by měla představovat štíhlá, dlouhovlasá dospělá žena v bílém hávu. Obchází se zpěvem a modlitbami v předvečer svátku, tedy 3.prosince. Vstupu se dožaduje klepáním metlou na okno a zvoněním zvonečkem. Kolem pasu má širokou pentli s dlouhými, volně vlajícími konci. Konce pentle jsou dlouhé a visí u boku. Na hlavě má Barbora mít korunku, nebo věneček; dlouhé vlasy si pak rozčeše tak, aby jí zakrývaly obličej. Stejně jako jiné postavy v tomto období, i ona může přinášet dárky. Hodným dětem rozdává z košíku ovoce a ořechy; uličníci se však třesou – ty potrestá proutěnou metlou.

Zvyk s větvičkami se týká jen pár dnů v roce; nutno ovšem podotknout, že sv. Barbora byla také patronkou horníků.

Další zvyky spojené s Barborkami

Rozkvetlou větvičku svažte do věnečku, vezměte si ji na Hod Boží do kostela. Podíváte-li se při mši skrz kolečko, můžete prý odhalit, která z vašich sousedek by vám mohla uhranout kozu či dokonce manžela. Jak to poznáte? Při pohledu věnečkem prý budou čarodějnice vypadat tak, jako by seděly zády k oltáři.

Nařežte větviček tolik, kolik máte nápadníků (pozor, se zdravou sebekritikou - motorovou pilu nechte doma!). Každou větvičku označte jménem. Vaším vyvoleným bude ten, jehož větvička rozkvete nejdříve.




Jmelí a větvičky
Nad štědrovečerní tabuli nebo pod lustr v obývací ústnosti věšíme větvičku jmelí.
Líbání pod jmelím je stará tradice. Polibek má přinést štěstí, zdraví a lásku do dalšího roku a zajistit, že se lidé zase za rok setkají se všemi svými blízkými.Tento zvyk prý přišel z Anglie.
Dnes si můžeme jako dekoraci koupit jmelí buď zelené nebo barvené nastříbrno nebo nazlato.

Kromě jmelí můžeme ještě do vázy nebo širší mísy naaranžovat smrkovou nebo jedlovou větvičku a ozdobit ji mašličkami, ořechy nebo třeba slaměnými ozdůbkami. Hezky se menší větvičky vyjímají také za rámy obrázků.






Štědrovečerní hrátky našich babiček
Na Štědrý den před večeří si každý rozkrojí pěkné jablíčko napříč (správně by se prý mělo krájet se zavřenýma očima nebo za zády, ovšem pak pozor na úraz). Říkalo se, že ten, kdo má na řezu čistou hvězdu, bude mít v životě štěstí bez mráčku.

Na to, abychom jako babičky lili olovo do vody a hádali budoucnost, asi nebudeme mít ten správný materiál, ale postačí roztavit vosk a nalévat jej po malém množství do vody. Vychladlé tvary opatrně vyndáme na ubrousek a můžeme hádat, jestli se nám povedl drak, ospalé káčátko nebo rozkvetlá kytička.



Půlky skořápek z ořechů, malé kousky svíček a mísa s vodou – a máme moře s lodičkami. Každý si zapálí svíčičku ve skořápce a opatrným fouknutím ji pošle na cestu. Ten, komu dopluje nejdál, bude v příštím roce nejdál cestovat a nejvíc toho pozná, komu lodička zůstane u břehu, bude užívat lenošení.



Děvčata na vdávání zkoušela uhodnout, jestli svatba bude již příští rok a kam se vdají tak, že zády ke dveřím házela přes hlavu botkou. Které botka ukazovala špičkou ven ze dveří, ta se vdá někam dodaleka, pokud bota spadla podrážkou nahoru, svatba nebude. Můžeme vyzkoušet totéž, komu botka ukazuje ven, ten se podívá do ciziny, komu ukazuje dovnitř, ten zůstane příští rok doma.

(více)
11.12.2007 18:41:49 | Autor: Veronika | 0 komentářů | stálý odkaz


Advent .. Vánoční čas ... Vánoce ...

Adventní doba trvá čtyři neděleDatum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle, čtvrtá, připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum.



Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12.
("štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

Letos (2007) připadla jako první adventní neděle 2. prosince.




(více)
11.12.2007 18:36:12 | Autor: Veronika | 0 komentářů | stálý odkaz


Dnes poprvé ...

Ahojte lidičky,tak jsem mezi vámi. Jsem takový začátečník, co se má ještě hodně co učit, aby zapadnul mezi "internetové šílence", ale tím bych asi ani nechtěla být. Spíš jsem se nudila, tak jsem si řekla, že napíšu pár slov, pár krátkých větiček, abych na tom svém blogu vlastně vůbec něco měla :-)

Asi bych o sobě měla něco říct na úvod - jsem obyčejná, normální holka, která se ráda baví, ráda poznává nové, někdy i zlobí, ale to k nám, holkám, přece patří. Nemám pravdu? (více)
10.12.2007 20:13:41 | Autor: Veronika | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se